Ředitel výzkumné publikace “Náš svět v datech” Max Roser (2021) ve svém článku vysvětlil, že s postupujícím hospodářským růstem se začala psát historie snižování globální chudoby. Podle jeho názoru byla poslední dvě století prvními v dějinách lidstva, kdy společnosti dosáhly udržitelného hospodářského růstu a snížení globální chudoby bylo jedním z nejvýznamnějších úspěchů v historii. Přesto 62 % světové populace žije za méně než 10 dolarů na den a 86 % za méně než 30 dolarů na den. Z výše uvedených skutečností lze vyvodit závěr, že pokračující hospodářský růst je cestou ke snížení chudoby.6 Odbor OSN pro ekonomiku a sociální záležitosti vysvětluje, že celosvětová spotřeba a výroba (hnací síla světové ekonomiky) spočívá ve využívání přírodního prostředí a zdrojů způsobem, který má na planetu stále destruktivní dopady. Hospodářský a sociální pokrok v posledním století byl doprovázen zhoršováním životního prostředí, které ohrožuje systémy, na nichž závisí naše přežití.7
Je možné se těšit jak z hospodářského růstu, tak z udržitelnosti životního prostředí? Jedním z hlavních cílů Environmentální strategie OECD pro první desetiletí 21. století, kterou přijali ministři životního prostředí OECD v roce 2001, je oddělit tlaky na životní prostředí od hospodářského růstu. Oddělování lze definovat jako snižování množství zdrojů využívaných k vytváření hospodářského růstu při současném snižování zhoršování stavu životního prostředí a ekologického nedostatku. V roce 2014 provedl Program OSN pro životní prostředí (UNEP) studii o technologických možnostech a příležitostech k urychlení decouplingu a využití environmentálních a ekonomických přínosů zvýšené produktivity zdrojů. Studie dospěla k závěru, že není možné, aby globální ekonomika založená na současných neudržitelných vzorcích využívání zdrojů pokračovala i v budoucnosti. Výsledky jsou již patrné ve třech oblastech: zvýšení cen zdrojů, zvýšená volatilita cen a narušení environmentálních systémů. Dopady využívání zdrojů na životní prostředí vedou k potenciálně nevratným změnám světových ekosystémů, které mají přímý dopad na lidi a ekonomiku (například zdravotní škody, nedostatek vody, úbytek rybích populací, zvýšené škody způsobené bouřkami). K těmto děsivým vzorcům však existují alternativy. Mnoho technologií a technik oddělování, které přinášejí zvýšení produktivity zdrojů, je již k dispozici.8
Tato zpráva také ukázala, že velká část “know-how” v oblasti tvorby politik potřebného k dosažení decouplingu je k dispozici v podobě právních předpisů, systémů pobídek a institucionální reformy. Mnoho zemí je vyzkoušelo s hmatatelnými výsledky, což povzbuzuje ostatní, aby tyto postupy a úspěchy studovali a případně je replikovali a rozšiřovali.9
Pod záštitou Organizace spojených národů (OSN) vznikl plán udržitelného rozvoje Agenda 2030. Agenda 2030 zahrnuje 17 cílů udržitelného rozvoje (SDGs) včetně 169 úkolů pro rozvoj globální ekonomiky a společnosti v rovnováze s životním prostředím. Konečným cílem tohoto rozvojového plánu je ukončit chudobu, chránit planetu a zajistit blahobyt pro všechny. Dosažení těchto cílů zahrnuje mimo jiné oddělování, přechod od lineární ekonomiky k oběhovému hospodářství a mnoho dalšího, co není citlivě měřitelné ukazateli hospodářského růstu.
Cílem tohoto výukového materiálu je upozornit studenty na skutečnost, že klasická tržní ekonomika založená na myšlence neustálého hospodářského růstu nás pravděpodobně nepřiblíží k cíli zvyšování blahobytu společnosti. Tento materiál seznamuje s myšlenkou hospodářského růstu a vysvětluje faktory, které jsou hnací silou hospodářského růstu; podává přehled studijní zprávy, v níž vědci dospěli k závěru, že na omezené planetě Zemi není neomezený hospodářský růst možný; skládá se z přehledu pojmů hospodářský rozvoj a udržitelný rozvoj; podává také přehled Agendy 2030 a cílů udržitelného rozvoje. V roce 2015 členské státy OSN schválily cíle udržitelného rozvoje, což znamená, že již 7 let probíhají opatření k dosažení těchto cílů. Během tohoto školení hledáme důkazy o tom, že naše země pracuje na dosažení cílů udržitelného rozvoje.
