cropped-logo
Lesson Progress
0% Complete

Na počátku 70. let 20. století použili vědci z Massachusettského technologického institutu model globálního rozvoje, aby zjistili, jak pět klíčových faktorů – populace, zemědělská produkce, přírodní zdroje, průmyslová výroba a znečištění – formuje a omezuje lidskou existenci. Analyzovali minulý globální vývoj a předpovídali změny do roku 2100.

V průběhu modelování bylo vyvozeno, že v průběhu historie lidstva exponenciálně rostlo využívání výše uvedených zdrojů. Na planetě Zemi s omezenou velikostí nemůže počet lidí, plocha obdělávané půdy a množství nerostných surovin, které je třeba vytěžit, růst donekonečna. Známé zásoby mnoha hlavních nerostných zdrojů budou při současném tempu růstu spotřeby pokračovat několik desetiletí až sto let. Znečištění se stupňuje stejným tempem jako produkce a spotřeba, což ovlivňuje možnost životaschopného životního prostředí.25  

Za předpokladu, že lidská společnost bude v 21. století nadále exponenciálně růst, byla vypočtena změna osmi parametrů do roku 2100. Těchto osm parametrů zahrnuje počet obyvatel, průmyslovou výrobu na obyvatele, produkci potravin na obyvatele, úroveň znečištění ve srovnání s rokem 1970, počet narozených na 1000 obyvatel, počet zemřelých na 1000 obyvatel, počet služeb na obyvatele za rok. Tato analýza prokázala, že vyčerpání zdrojů a nárůst znečištění nahradí současný vývoj regresí. Všech osm zkoumaných parametrů dosáhne své maximální hodnoty, některé dříve, některé později v první polovině 21. století, a poté začnou klesat. Tento scénář autoři nazvali standardním modelem rozvoje.26

Při prognózování vývoje technologií a analýze vývojových scénářů založených na budoucích technologiích se ukázalo, že technologický vývoj může kritické momenty vývoje oddálit, ale nikoliv jim zabránit. Studie ilustruje, že stabilní pokračování lidstva je realizovatelné, avšak lidstvo musí drasticky změnit svůj současný způsob života.27

V roce 2004 vydali stejní autoři knihu “Meze růstu – 30 let poté”, z níž vyvozují, že po třicet let se vývoj lidstva do značné míry řídil standardním scénářem.28 Před čtyřicátým výročím vydání této zprávy o studii vydal jeden z jejích autorů zprávu “2052. Prognóza globálního rozvoje na příštích čtyřicet let”. Zpráva představuje důležité ukazatele fungování společnosti během čtyřiceti let od zveřejnění “Mezí růstu” a předpovídá chování lidstva v příštích čtyřiceti letech. Kniha se mimo jiné zabývá antropogenní změnou klimatu a odpovídajícími výzvami. Poukazuje se na to, že ve druhé polovině minulého století lidstvo překročilo meze udržitelného využívání životního prostředí a dnes ekologická stopa dosahuje přibližně 1,4-1,5. To znamená, že se lidstvo dostalo na hranici udržitelnosti. To znamená, že lidstvo překračuje využívání obnovitelných zdrojů Země až 1,5krát.29

V průběhu let byla kromě těchto tří zpráv publikována řada studií a analýz, které ukazují, že ekonomický růst, jak byl po staletí traktován, je neudržitelný. Krizi ekologické udržitelnosti a její důsledky – klimatickou krizi, ztrátu biologické rozmanitosti a ubývání přírodních zdrojů – nelze vyřešit bez řešení lineárního ekonomického modelu a nadměrné spotřeby. Lineární ekonomický model (viz obrázek 2) znamená, že do ekonomiky je neustále zapojováno více a více přírodních zdrojů. Když jsou přírodní zdroje po určitou dobu využívány, jsou z ekonomiky odstraněny jako odpad a znečištění. 

Obrázek 2. Lineární ekonomický model.

Lineární ekonomický model nemůže zaručit blahobyt lidstva a životního prostředí a neodpovídá dlouhodobým potřebám moderní společnosti. Přírodní zdroje Země jsou omezené, a proto je pro životní prostředí a hospodářský rozvoj důležité najít udržitelný způsob jejich využívání.30

V celosvětovém měřítku se využívání přírodních zdrojů za 50 let více než ztrojnásobilo a OECD odhaduje, že pokud nezměníme své výrobní a spotřební návyky, do roku 2060 se oproti současnému stavu téměř zdvojnásobí.31

V souvislosti s transformací lineární ekonomiky se nejčastěji hovoří o oddělení hospodářského růstu od přírodních zdrojů a o oběhovém hospodářství. Termín “decoupling” odkazuje na přerušení vazby mezi “využíváním přírodních zdrojů” a “hospodářským růstem”. K oddělení dochází tehdy, když je tempo růstu tlaku na životní prostředí nižší než tempo růstu jeho ekonomické hnací síly (např. HDP) v daném období. Oddělování může být absolutní nebo relativní. O absolutním oddělení se hovoří, když je environmentálně relevantní proměnná stabilní nebo klesá, zatímco ekonomická hnací síla roste, a o relativním, když je tempo růstu environmentálně relevantní proměnné kladné, ale nižší než tempo růstu ekonomické proměnné.32

Přímým praktickým opatřením pro oddělení je zavedení oběhu materiálů (viz obrázek 3). Přechod na oběhové hospodářství účinněji využívající zdroje nabízí vhodné řešení, které však vyžaduje systémové změny v politických rozhodnutích i v postojích a chování podniků, spotřebitelů a společnosti. Cílem oběhového hospodářství je oddělit hospodářský růst od využívání primárních surovin vytvořením oběhového systému výroby a spotřeby s co nejmenšími ztrátami. Se zdroji je třeba nakládat efektivně v celém jejich životním cyklu, od výroby a spotřeby až po nakládání s odpady a jejich využití, a vytvářet tak větší hodnotu ze stávajících zdrojů a zároveň produkovat méně odpadu. Kromě snížení dopadu na životní prostředí mohou společnosti účinným uplatňováním principu oběhového hospodářství snížit náklady, zvýšit svůj růstový potenciál a podpořit svou pověst. Proto je pro konkurenceschopnost a udržitelný růst důležité vysoce efektivní využívání zdrojů v rámci oběhového hospodářství se zaměřením na stávající materiály a výrobky: opětovné použití, zlepšení a recyklace.33

Obrázek 3. Oběhové hospodářství34

Přechod na oběhové hospodářství vyžaduje změny v celém hodnotovém řetězci výrobků, od jejich designu až po nové obchodní modely a vzorce spotřeby. U nových a stávajících výrobků se hlavní pozornost soustředí na návrh životního cyklu se zaměřením na udržitelný výběr materiálů, kvalitu (dlouhá životnost výrobku, prostor pro zlepšení), optimalizaci dodavatelského řetězce a opětovné použití a znovupoužití (univerzálnost, oddělení součástí). Kromě inteligentních návrhů hrají důležitou roli při podpoře přeorientování hospodářského rozvoje ekologické inovace a technologický rozvoj. Aby oběhové hospodářství dosáhlo svého plného potenciálu, je zapotřebí systémového myšlení a změn v celém socioekonomickém systému, které přinesou skutečnou změnu spotřeby, výroby, plánování, politiky, životního stylu, kultury a hodnot.35

Oběhové hospodářství je meziodvětvový princip, a proto je důležitá spolupráce mezi podniky a mezinárodní dohody, které vytvářejí významné příležitosti pro vytváření nových trhů a partnerství. Úspěšnou spolupráci mezi podniky dobře charakterizuje průmyslová symbióza, jejímž cílem je dosáhnout uzavřeného výrobního cyklu, kdy odpad, zbytkové teplo nebo jiné vedlejší produkty jednoho podniku využívá jiný podnik.36

Zásadní změny jsou nutné také ve způsobu spotřeby výrobků a služeb. Každodenní volba milionů spotřebitelů má významný dopad na životní prostředí. Zvyšování povědomí a vytváření poptávky po udržitelných výrobcích přispěje k rozvoji ekologické ekonomiky.

Úlohou státu při přechodu na oběhové hospodářství je prosazovat cíle rozvoje na všech úrovních a vytvářet příznivé podmínky pro uplatňování zásad oběhového hospodářství a odstraňovat překážky.

× Chat with us! Available from 10:00 to 18:00 Available on SundayMondayTuesdayWednesdayThursdayFridaySaturday