Přehled
Všechny země velmi pečlivě sledují své ekonomiky. V systému tržní ekonomiky se očekává, že ekonomika bude neustále růst. Navzdory očekáváním začalo podle Světové banky zpomalování hospodářského růstu v 60. letech 20. století.1 Na základě těchto informací začali členové Římského klubu pochybovat, zda je nekonečný hospodářský růst vůbec možný. Na počátku 70. let 20. století vypracovali vědci z Massachusettského technologického institutu na zakázku Římského klubu model hospodářského růstu, který se zabýval změnami pěti faktorů určujících hospodářský růst (populace, zemědělská produkce, přírodní zdroje, průmyslová produkce a znečištění), analyzoval minulý globální vývoj a předpovídal změny až do roku 2100. Analýza dospěla k závěru, že využívání výše uvedených zdrojů se v průběhu lidské historie exponenciálně zvyšovalo. Počet lidí, rozloha orné půdy, množství vytěžených nerostných surovin a také ekonomika jako celek nemohou na omezené planetě Zemi růst donekonečna.2 Zpráva zveřejněná v roce 2012 u příležitosti 40. výročí této studie potvrdila, že světová ekonomika zatím ve všech ohledech sleduje předpokládaný trend růstu.3 Tyto studie jasně ukázaly, že po staletí používaný lineární ekonomický model je neudržitelný a hospodářský růst se musí oddělit od využívání přírodních zdrojů. Jak by však mohl nový ekonomický model vypadat?
Od druhé poloviny 80. let 20. století začala Organizace spojených národů (OSN) prezentovat myšlenku harmonického hospodářského, environmentálního a sociálního rozvoje neboli udržitelného rozvoje. Udržitelný rozvoj je definován jako vyvážený rozvoj, který uspokojuje potřeby a aspirace současné generace, aniž by byly ohroženy analogické zájmy generací budoucích. Tento koncept, představený na konferenci o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992, vzbudil celosvětovou pozornost a schválilo jej 193 zemí.4 Udržitelný rozvoj byl chápán jako proces, který odděluje hospodářský růst od využívání přírodních zdrojů a jehož cílem je ekonomický blahobyt a kvalita života národa, regionu, místní komunity nebo jednotlivce. Tento proces také poskytuje odpověď na otázku: Jak by mohl vypadat nový ekonomický model?
V roce 2015 přijalo 193 zemí Valného shromáždění OSN Agendu 2030, která se skládá ze 17 cílů udržitelného rozvoje (SDGs). Agenda 2030 je ucelený plán opatření na všech frontách – sociální, ekonomické i environmentální. Univerzální povaha cílů udržitelného rozvoje (SDGs) vyžaduje zásadní změnu v pohledu na rozvoj – a práci na něm: od zaměření především na potřeby chudých zemí k zaměření, které klade důraz na blahobyt a udržitelnost ve všech zemích. Uvedení světa na cestu udržitelného a odolného rozvoje vyžaduje odvážné a transformační kroky podpořené novými nástroji, novými daty a novými způsoby práce a novými zdroji.”5
Cílem tohoto vzdělávacího materiálu je upozornit studenty na skutečnost, že klasická tržní ekonomika založená na myšlence neustálého hospodářského růstu nás pravděpodobně nepřiblíží k cíli zvyšování blahobytu společnosti. Tento materiál seznamuje s myšlenkou hospodářského růstu a vysvětluje faktory, které hospodářský růst podporují; podává přehled zprávy, v níž vědci dospěli k závěru, že na omezené planetě Zemi není neomezený hospodářský růst možný; podává přehled konceptu hospodářského rozvoje a udržitelného rozvoje; podává také přehled Agendy 2030 a cílů udržitelného rozvoje. Členské státy OSN schválily cíle udržitelného rozvoje v roce 2015, což znamená, že opatření k dosažení těchto cílů probíhají již 7 let. Během tohoto školení hledáme důkazy o tom, že naše země pracuje na dosažení cílů udržitelného rozvoje.
