Cílem všech vlád je nebo by mělo být zvyšování blahobytu jejich občanů. Obecně blahobyt znamená, že se prostě cítíme dobře. Blahobytu lze dosáhnout uspokojením potřeb a/nebo odstraněním zbytečných přání a snů. Z ekonomického hlediska “uspokojování potřeb” znamená usnadnění spotřeby různých druhů zboží. Existují různé možnosti klasifikace nebo seskupování statků. Zde rozdělujeme statky na druhy na základě dvou charakteristik: soupeření a vyloučení. Na základě existence či neexistence těchto charakteristik lze statky rozdělit do čtyř tříd: soukromé statky, klubové statky, společné statky a veřejné statky. Tržní ekonomika je relativně úspěšná při poskytování soukromých a klubových statků, ale selhává při poskytování veřejných a společných statků. Tato situace se nazývá selhání trhu. V tržní ekonomice se řešením tržních selhání zabývají vlády. Organizace rozdělování veřejných a společných statků závisí na sociálně-ekonomické politice vlády. Podle Esping-Andersena (1990) může být takový přístup liberální, sociálnědemokratický nebo korporativně-konzervativní.
Hlavním cílem tohoto studijního materiálu je poskytnout přehled o tom, jak různé typy sociálních států řeší poskytování veřejných a společných statků, a tím zvyšují blahobyt občanů. K dosažení tohoto cíle se budeme zabývat následujícími tématy:
- Jak vysvětlit blahobyt?
- Jak probíhá klasifikace statků a služeb na základě soupeření a vyloučení?
- Problémy s nabídkou společných a veřejných statků.
- Sociální blahobyt a sociální stát.
- Tři typy sociálních států a jejich vize poskytování veřejných a společných statků.
Jak měřit blahobyt a úspěšnost politik sociálního zabezpečení.
