Sociální péče je druh státní podpory, jejímž cílem je zajistit členům společnosti uspokojení základních potřeb.15 Často se sociální zabezpečení používá jako synonymum pro sociální zabezpečení, ale ve skutečnosti sociální zabezpečení zahrnuje pouze systém státní podpory v nemoci, při pracovních úrazech, pracovní neschopnosti a nezaměstnanosti. Nástroji souvisejícími se sociálními dávkami mohou být jak dávky, tak služby. Stát, který přebírá odpovědnost za sociální zabezpečení, se nazývá sociální stát.
Historicky se úloha státu omezovala na poskytování pomoci těm, jejichž potřeby nemohly uspokojit instituce jako rodina, trh nebo dobrovolná služba, např. církev. Stát nebyl přímo odpovědný za zajištění sociálního zabezpečení a blahobytu lidí. V důsledku společenských změn, k nimž došlo na konci 19. a na počátku 20. století, se role státu a jeho zásahů do života lidí začala výrazně zvyšovat.16 Historie moderního sociálního státu sahá do 40. let 19. století, kdy Otto von Bismarck, německý kancléř, zavedl v některých německých zemích starobní důchody, úrazové pojištění a lékařskou péči. Tyto programy byly zavedeny proto, aby se snížila emigrace dělníků do Spojených států, kde byly vyšší mzdy, ale sociální péče neexistovala.17 Postupem času se potřeby lidí rozšiřovaly, a kromě sociálního zabezpečení se vlády ujaly organizace nových oblastí, jako je zdravotnictví, školství a věda, doprava, ochrana životního prostředí, zemědělství, kultura atd. Vlády rozšířily své aktivity i na sociální oblast a vznikl koncept sociálního státu.
Sociální stát není určen pro chudé, jeho cílem je chránit lidi před chudobou. Pojem “sociální stát” je v literatuře definován různě. Esping-Andersen (1999) tvrdí, že po druhé světové válce zahrnoval sociální stát především státní zásahy, které měly snížit ekonomickou nejistotu, kterou lidé zažívali během “neaktivních” let života.18 Pestieau (2006) se zaměřuje na vymezení funkcí sociálního státu. Kromě zmírňování sociálních rizik poskytuje sociální stát také sociální pomoc a podporuje vzdělávání. Sociální stát se tedy nezabývá pouze “neaktivními” občany, ale také např. nízkopříjmovými rodinami s velkým počtem dětí apod.19 Podle Sandma (1995) lze na sociální stát nahlížet ze dvou hledisek: (1) sociální stát označuje tu část veřejného sektoru, která se zabývá přerozdělováním prostřednictvím sociálního zabezpečení a poskytováním sociálních dávek, které mají silnou přerozdělovací funkci, jako je vzdělávání a zdravotnictví; (2) obecně popisuje hospodářskou a sociální politiku země, která upřednostňuje snižování nerovností a ochranu jednotlivce před sociálními riziky, jako je ztráta zaměstnání nebo nemoc.20
Další kapitola obsahuje stručný přehled různých typů sociálních států a způsobu, jakým definují a organizují nabídku veřejných a společných statků a služeb.
