Co je to krize? Krize je pojem, který v obecném smyslu označuje situaci narušení, a v ekonomice tomu není jinak. Hospodářské krize jsou takové okamžiky, kdy z nejrůznějších důvodů dojde k destabilizaci ekonomických veličin.
Nejčastějšími ukazateli krize jsou nerovnováhy, které se projevují zvyšující se mírou nezaměstnanosti, inflace, nečinnosti podniků, chudoby atd. V tomto smyslu mohou krize vznikat jako přirozený moment hospodářského cyklu nebo mohou být důsledkem specifických šoků, v posledních desetiletích nejčastěji jako produkt globální ekonomické dynamiky.
Jaký je rozdíl mezi krizí a recesí?
Kapitalistická dynamika byla kvalifikována jako cyklický proces výkyvů různých signálů různého rozsahu. Je běžné, že po fázích deprese a stagnace následují fáze expanze a zrychleného růstu, jak ukazuje obrázek 1.
Hospodářský cyklus je takové časové období, kdy po expanzi ekonomiky (růstu HDP) následuje krize v tempu akumulace, která pak přechází v recesi, jež v daném okamžiku dosáhne svého dna a dosáhne koryta neboli deprese, od níž se opět rozbíhá hospodářská expanze.
Recese je fáze zpomalení ekonomické aktivity, v níž dochází ke snížení spotřeby, což vede k poklesu výroby, reálného důchodu a zaměstnanosti. Tato fáze recese může být časově více či méně dlouhá, ale obecně se má za to, že trvá kratší dobu než deprese.
Zatímco z grafu vyplývá, že krize je narušení, které mění trend expanzivní fáze, jak se běžně vysvětluje v učebnicích, v našem každodenním chápání je krize často spojována s fází deprese.
Deprese je okamžik, kdy recese dosáhne svého dna, nebo jinými slovy, kdy se recese udržuje po delší dobu a stává se závažnější. To, co následuje po poklesu, je nutně fáze vzestupu, kdy se ekonomické veličiny začínají zotavovat. V těchto situacích, kdy nerovnováha vyústí v krizi v ekonomice, je nutné pokusit se situaci zvrátit, aby se obnovila rovnováha. Právě zvolená strategie a příjemci tohoto oživení závisí na politicko-ekonomických rozhodnutích, a právě tyto aspekty se pokusíme v tomto článku ilustrovat.
Jak to udělat co nejlépe, to je otázka, kterou si kladou ekonomové a tvůrci politik, a jak je snadné si představit, vzorce postupu se ne vždy shodují. Každá škola ekonomické teorie formuluje jiné behaviorální hypotézy a jiné závěry a praktická doporučení. Pro pochopení rozdílných postojů jsou představeny dva modely obecného odkazu v ekonomii, především neoklasická škola na jedné straně a keynesiánská analýza na straně druhé, a různé teze, které každý z nich sleduje.
