1.4 Jak by vypadal dobrý život pro všechny s omezenými možnostmi planety?

Všichni lidé nemají dostatek zdrojů, aby si mohli užívat materiální životní úrovně průměrného Evropana. Proto nelze životní úroveň Západu, která je náročná na zdroje, zobecnit na celém světě. Při současném způsobu zásobování není možné dosáhnout blahobytu pro všechny v rámci ekologických limitů. 

Kate Raworth ve své knize Doughnut Economics&nbsp¹⁰; navrhuje, že cílem ekonomik by neměl být růst HDP, ale zajištění toho, aby každý měl to, co je nezbytné pro život, a zároveň aby nebyly ohroženy kritické planetární procesy. Jako bezpečný a spravedlivý prostor, v němž by se lidstvo mělo pohybovat, používá obraz tvaru koblihy s vnitřním a vnějším prstencem. Uvnitř tohoto “koblihu” je využívání zdrojů dostatečně vysoké, aby bylo dosaženo sociálního základu blahobytu (vnitřní kruh), ale dostatečně nízké, aby nebyly překročeny planetární hranice (vnější kruh). V návaznosti na rámec “bezpečného a spravedlivého prostoru” navrhují O´Neill a kol. přijmout přístup “založený na lidských potřebách”. Potřeby, které by měly být uspokojeny, jsou výživa, hygiena, příjem, přístup k energii, vzdělání, sociální podpora, rovnost, kvalita demokracie a zaměstnanost. 

Kromě toho zahrnují dvě měřítka lidského blahobytu, a to spokojenost se životem podle vlastního vyjádření a očekávanou délku života ve zdraví, aby bylo možné měřit “dobrý život”. Pro měření bezpečného prostoru v národním měřítku kombinují národní environmentální stopy založené na spotřebě (ekologická stopa, materiálová stopa) a planetární hranice (opatření: emise CO2, fosfor, dusík, modrá voda, eHANPP), které snižují na národní úroveň.¹¹ Tento přístup nám dává představu o tom, jak by mohl vypadat dobrý život pro všechny v rámci planetárních hranic, a umožňuje nám uvědomit si, jak daleko jsme od jeho dosažení. V současné době žádná země neuspokojuje všechny základní potřeby a zároveň nepřekračuje hranice udržitelnosti. Je zapotřebí strategií pro zlepšení systémů zásobování, aby bylo možné uspokojovat potřeby udržitelnějším způsobem. Důležitou roli přitom hraje jak dostatečnost, tak spravedlnost. Politika v oblasti klimatu, která usiluje o důstojný život všech lidí, vyžaduje politiky přerozdělování a závisí na kolektivním rozhodování a kolektivním zajišťování. 

Graf 3 Výkonnost jednotlivých států ve vztahu k “bezpečnému a spravedlivému prostoru” pro Spojené státy a Srí Lanku¹²  V ideálním případě by země měla mít modré klíny, které dosahují sociálního prahu (uvnitř sociálního prahu není nic bílé), a zelené klíny v rámci biofyzikální hranice (mimo biofyzikální hranici není nic zelené).