Přehled

Co znamená udržitelnost?

Termín udržitelnost původně pochází z lesnictví; člověk by měl pokácet jen tolik stromů, kolik jich znovu vyroste v nových výsadbách, a udržet tak populaci stromů a výnosy na stejné úrovni. Koncepty slabé a silné udržitelnosti poskytují různé odpovědi na otázku, co znamená udržet udržitelnou zásobu. 

Slabá udržitelnost se uplatňuje v ekonomii životního prostředí a je založena na principu zaměnitelnosti; přírodní kapitál (přírodní zdroje) lze nahradit fyzickým kapitálem (např. stroje nebo materiální infrastruktura) a lidským kapitálem (např. znalosti). Tyto tři oblasti – životní prostředí, společnost a ekonomika – existují odděleně a vzájemně se ovlivňují prostřednictvím výměny zdrojů. Fyzický kapitál je označován ekonomickou sférou, lidský kapitál sociální sférou a přírodní kapitál ekologickou sférou. Udržitelnost znamená udržovat celkovou hodnotu zásoby kapitálu (součet všech tří druhů kapitálu) na stejné úrovni a pokud možno ji zvyšovat. Přírodní, fyzický a lidský kapitál jsou srovnatelné a vzájemně zastupitelné, tj. zaměnitelné, pomocí jednoho měřítka, a to peněz. K provedení této směny jsou zapotřebí srovnávací metody, například analýza nákladů a výnosů. 

Lze vytvořit trhy, na nichž se s těmito třemi formami kapitálu obchoduje. To vede ke komodifikaci, což znamená, že volné statky, jako je vzduch a voda, které jsou základem života, se mění na zboží, s nímž lze obchodovat jako s jakýmkoli jiným zbožím. Proto se nepovažuje za problematické, jestliže se dnes přírodní kapitál zmenšuje, protože se regiony mění v pouště, pokud se zároveň zvyšuje fyzický kapitál, například výstavbou silnic. Díky směnitelnosti lze škody na životním prostředí finančně kompenzovat. Ti, kdo létají, mohou “kompenzovat” způsobené emise kompenzačními platbami, například do projektů zalesňování.

Klíčovým konceptem slabé udržitelnosti je optimalizace – neoklasický koncept nejlepší možné alokace omezených zdrojů. Aby bylo možné zdroje optimálně alokovat, je třeba vzít v úvahu a vypočítat externality. Externality jsou způsobeny aktéry, aniž by tito nesli výsledné náklady. Například když podnik vypouští z komína znečištěné ovzduší, aniž by instaloval filtry nebo platil kompenzace těm, kteří jsou negativně ovlivněni. Pokud nejsou externality zahrnuty do ceny, optimální tržní výsledek neodpovídá optimálnímu společenskému výsledku, což vede k selhání trhu v důsledku falešných cenových signálů. Internalizace vnějších vlivů, například peněžní kompenzace za škody na životním prostředí, je proto ústředním nástrojem konceptu slabé udržitelnosti: Prostřednictvím “správných cen” jsou environmentální zátěže, které byly doposud externalizovány, internalizovány, tj. zahrnuty do cen. Příkladem jsou poplatky nebo daně za znečištěnou vodu nebo ovzduší a emisní povolenky. Slabá udržitelnost se řídí zásadou “znečišťovatel platí“: kdo vytváří ekologické a sociální náklady, měl by je také nést. Jaká by však měla být “správná” cena za vyhynutí druhu nebo degradaci ekosystémů, není tak jednoznačné.

Silná udržitelnost je jádrem debat v ekologické ekonomii, které přesahují diskusi o optimálním rozdělení zdrojů. Silná udržitelnost je založena na principu zakotvenosti: ekonomika je subsystém, který je zakotven ve společnosti a biofyzikální sféře. Silná udržitelnost předpokládá, že hospodářský a společenský život je založen na nenahraditelných, vzájemně provázaných ekosystémech, které je třeba zachovat. Ekonomické aktivity jsou konfrontovány s ekologickými limity. Nahraditelnost přírody jinými druhy kapitálu je omezená. Namísto myšlenky optimalizace vyžaduje silná udržitelnost holistický a systémový pohled na sociálně-ekologické systémy a rozumné zvažování mezi alternativami. Z tohoto hlediska jsou tři oblasti – životní prostředí, sociální záležitosti a hospodářství – v mnoha ohledech nesouměřitelné, což znamená nesrovnatelné s mírou, a tudíž vzájemně nezaměnitelné. 

V chápání silné udržitelnosti není příroda zásobou zdrojů (kapitálu), ale komplexním ekosystémem, který poskytuje lidstvu životně důležité funkce. Příroda má vnitřní hodnotu, protože mezi vyrobeným kapitálem a přírodou existují kvalitativní rozdíly; první z nich je reprodukovatelný (např. lze stavět nové mosty), zničení přírody je často nevratné. ‘Z ryb v akváriu lze vyrobit rybí polévku, ale z rybí polévky nelze vyrobit ryby pro akvárium’.

Silná udržitelnost je založena na zásadě předběžné opatrnosti: je třeba zabránit možnému poškození nebo znečištění životního prostředí, které by se mohlo stát nebezpečným pro lidi, nebo je omezit, i když není jisté, že k němu dojde.

	Slabá udržitelnost	Silní udržitelnost
Význam pojmu udržitelnost	Udržení nebo zvýšení celkové hodnoty zásoby kapitálu	Udržení nenahraditelných “zásob” kritických přírodních zdrojů a ekosystémů
Klíčová myšlenka	Zaměnitelnost přírodního kapitálu a jiných druhů kapitálu (stroje, lidský kapitál, peníze)	Zastupitelnost přírody s jinými druhy kapitálu je omezená
Klíčové pojmy	Optimalizace (nejlepší možná alokace omezených zdrojů) Internalizace vnějších vlivů (princip “znečišťovatel platí”)	Nesouměřitelnost (nesrovnatelnost s měřítkem, např. penězi); Zvažování mezi alternativamiPrincip předběžné opatrnosti
Grafické znázornění
Důsledky	Peněžní náhrada za škody na životním prostředí (kompenzační platby)	Lidská činnost může mít nevratné důsledky
Ekonomické disciplíny	Ekonomika životního prostředí, ekonomie zdroj	Ekologická ekonomie

Tabulka 1: Srovnání silné a slabé udržitelnosti.¹

Strategie pro přizpůsobení ekonomiky budoucnosti

Jak by měla vypadat transformace na udržitelnou ekonomiku šetrnou ke klimatu? Následující strategie se liší svými základními předpoklady a přístupy. 

Tržně-liberální strategie, která vychází z neoklasických myšlenek i z myšlenek Friedricha von Hayeka, považuje trh za instituci, která spojuje individuální jednání a společenský blahobyt. To je reprezentováno obrazem “neviditelné ruky”, která představuje jednání, jež neúmyslně vede k optimálnímu společenskému výsledku. Reguluje nabídku a poptávku prostřednictvím tržního mechanismu. Sledování vlastních zájmů tak může sloužit obecnému blahu lépe než jakékoli ekonomické plánování. Stát je chápán jako donucovací aparát, jehož vliv na konkrétní ekonomické jednání musí být minimalizován. Volné tržní hospodářství a volný obchod jsou nejlepšími předpoklady pro udržitelnou hospodářskou činnost. Pokud existuje fungující trh a vlastnický systém, lze věřit, že nadcházející transformace proběhne spontánně za pomoci tržních procesů. Úkolem tržně-liberální politiky je pouze zajistit vhodný právní rámec. V rámci tohoto modelu se spektrum pohybuje od libertariánských pozic, které usilují o minimalizaci státních zásahů (v tradici Hayeka), až po neoklasické pozice, které volí nápravu selhání trhu (například prostřednictvím uhlíkové daně (CO2)). Selhání trhu lze předejít, pokud se ekologickým statkům, jako je například dobrá kvalita ovzduší a vody, určí cena, protože omezené zdroje a výrobní faktory se tím optimálně využijí. Související expanze trhů vede ke komodifikaci stále více aspektů života, které dříve neměly žádnou cenu. 

Strategie sociálně-ekologické transformace vyplývá z obrovských environmentálních výzev dneška. Je inspirována Karlem Polanyim, různými sociálně-ekonomickými teoriemi, výzkumem sociálně-ekologické transformace a částečně také Keynesem. Podle této strategie je nutná zásadní transformace, která otevírá nové cesty k udržitelnému a spravedlivému hospodářství. V rámci této strategie se spektrum pohybuje od pragmatických až po radikální myšlenky sociálně-ekologické transformace. Pragmatický postoj zastává například německý Poradní sbor pro globální změny (WBGU), který navrhuje novou globální společenskou smlouvu pro udržitelný globální hospodářský řád. Tento přístup k ekologické modernizaci kombinuje sociální a systémové inovace. Silný veřejný sektor, dobrá veřejná technologická a inovační politika a veřejná infrastruktura společně vytvářejí příležitosti pro “transformaci podle návrhu”. Hospodářský růst však zůstává důležitý pro řešení konfliktů v oblasti rozdělování prostřednictvím rozdělování stále většího “koláče”. Hospodářské, sociální a ekologické udržitelnosti lze dosáhnout oddělením hospodářského růstu od spotřeby zdrojů a emisí.

Hnutí degrowth mimo jiné vyzývá k radikální sociálně-ekologické transformaci. Zdůrazňuje dvě hlavní překážky udržitelnosti, které je třeba překonat: imperativ růstu a tendenci ke komodifikaci všech oblastí lidského života. Vzhledem k tomu, že dosud nedošlo ani k absolutnímu oddělení, ani není zapotřebí životaschopná strategie pro radikální snížení spotřeby materiálů a emisí, vyzývá k odvrácení se od imperativu růstu ekonomik. Namísto růstu materiální prosperity a spotřeby je třeba se zaměřit na růst lidského blahobytu a dostatku. Proto je zapotřebí dekomodifikace, neboť mnohé oblasti nejsou vhodné k tomu, aby se s nimi obchodovalo jako se zbožím na trhu. Pokud budou základní předpoklady dobrého života, od čerstvého vzduchu a vody po dobré vzdělání, veřejné zdravotnictví a veřejnou dopravu, poskytovány všem, a nikoli obchodovány na trzích, bude blahobyt méně záviset na (rostoucích) příjmech a spotřebě. 

To je vize hluboké transformace, která povede ke skutečně udržitelnému a spravedlivému hospodářství. Tyto přístupy jsou politické a silně se opírají o sociální hnutí – jako jsou Fridays for Future –, která vytvářejí tlak “zdola” pocházející z občanské společnosti, aby iniciovala systémové změny. Zahrnují odpor proti nežádoucímu vývoji (např. těžbě hnědého uhlí) i nové formy udržitelné hospodářské činnosti, jako je hnutí Commons, sociální podnikatelé nebo družstva. Následující tabulka porovnává principy jednotlivých strategií:

	Tržně-liberální strategie	Pragmatická strategie sociálně-ekologické transformace	Radikální strategie sociálně-ekologické transformace
Inspirováno	Hayek, neoklasická ekonomie	Polanyi, Keynes, socioekonomie, environmentální ekonomie, ekologická ekonomie	Polanyi, socioekonomie, ekologická ekonomie
Cíl	Zajištění organizace trhu, konkurenceschopnost, růst	Oddělení hospodářského růstu od rostoucí spotřeby zdrojů	Odklon od imperativu růstu, sociálně-ekologické alternativy
Kodifikace	Ano	Částečně	Ne
Transformace	Spontánní transformace	Transformace podle návrhu	Sociální inovace zaměřená na systémovou změnu

Tabulka 2: Strategie pro udržitelnou ekonomiku.²