6. MIGRACE V POLITICE EVROPSKÉ UNIE – PŘÍJEMCI – NÁKLADY – PŘÍNOSY

Hlavním příjemcem migrace je její účastník, nicméně v odborné literatuře se často objevují polemiky o možných přínosech a nákladech pro země vysílající a přijímající migranty. Obecně se má za to, že přínosy převažují nad nevýhodami. Tradiční přínosy emigrace pro zemi vysílající migranty lze spatřovat v nižší nezaměstnanosti a lepším vnějším financování díky transferům mezd emigrantů. Náklady a potenciální ztráty země generující emigraci s sebou nesou riziko zhoršení demografické struktury. Přínosy jsou viditelné pro přijímající země, neboť emigranti například realizují prorodinnou politiku v zemích Evropské unie tím, že přijímají pracovní místa v oblasti péče o děti a starší osoby a ve zdravotnictví. Nepříznivý jev lze spatřovat v tom, že polští emigranti často přijímají práci výrazně pod svou kvalifikací (což zároveň přináší výhody jejich zahraničnímu zaměstnavateli). Mezinárodní zkušenosti nám říkají, že úroveň vzdělání emigrantů negativně souvisí s jejich ochotou převádět peníze do vysílající země. Emigrace může představovat hrozbu pro rozvoj země, pokud je rozsáhlá a pokud znamená odchod nejaktivnějších, nejtalentovanějších a nejvzdělanějších lidí. 

Počet obyvatel v produktivním věku v Evropě neustále klesá, proto se ekonomická migrace ze třetích zemí stane jedním ze způsobů, jak zaplnit nedostatek pracovních sil. Podle prognóz se za několik let sníží počet pracujících lidí v Evropě o více než 20 milionů, proto mohou vyspělejší členské státy Evropské unie zvýšit svou poptávku po mladých a talentovaných zaměstnancích z jiných zemí. 

Největším přínosem emigrace je vzdělání. Lidé, kteří se stěhují do zahraničí, získávají znalosti a zkušenosti, které jsou v jejich zemích nedostupné, a také navazují cenné kontakty. To se může promítnout do měřitelných přínosů pro jejich zemi. Ekonomická migrace může mít na polskou ekonomiku jak pozitivní, tak negativní dopady. Tyto otázky lze analyzovat z makroekonomického i mikroekonomického hlediska. Z makroekonomického hlediska migrace ovlivňuje: situaci na trhu práce, transfer výdělků a zahraniční obchod. V mikro měřítku se týká příjmů domácností a provádění ekonomické činnosti. Emigrace kvalifikovaných a vzdělaných lidí znamená ztrátu lidského kapitálu. Můžeme uvést následující důsledky emigrace vysoce kvalifikovaných lidí, které ovlivňují je i zemi, z níž emigrují:  

1. Pozitivní důsledky: vyšší výdělky, lepší životní úroveň, finanční zabezpečení, naplnění profesních aspirací, osobní rozvoj, zvyšování kvalifikace, profesní vazby mezi zeměmi, přenos znalostí a finančních prostředků, přenos ekonomické kultury, moderní společnost, vliv na motivaci mladých lidí k získání vyššího vzdělání.
2. Negativní důsledky: zaměstnávání osob s vysokou kvalifikací na pracovní místa vyžadující nižší kvalifikaci, ztráta odborníků, brzdění rozvoje, ohrožení některých odvětví hospodářství, např. zdravotnictví, ztráta výdajů na vzdělání emigrantů, znehodnocení lidského kapitálu.  

Imigrace může přinášet různé efekty – pozitivní i negativní, a to jak pro společnost, tak pro ekonomiku. Její vliv na ekonomiku můžeme měřit pomocí různých makroekonomických ukazatelů. Jedním z těchto ukazatelů je HDP na obyvatele, který ukazuje objem produkce vytvářené mimo jiné přistěhovalci. Přítomnost přistěhovalců zvyšuje hodnotu HDP stejně jako zvyšuje počet obyvatel přijímající země, někteří vědci se však domnívají, že to není dobrý poměr, a proto navrhují ukazatel HDP na obyvatele (8). Ekonomický význam přistěhovalectví pro přijímající zemi lze posuzovat také z mikroekonomického a makroekonomického hlediska. V prvním případě je nezbytné provést analýzu přínosů či ztrát způsobených přílivem přistěhovalců a jejich rozdělení mezi všechny účastníky trhu, zatímco makroekonomický přístup vyžaduje analýzu HDP a mezd všech zaměstnaných osob. To, zda je ekonomický efekt pro zemi pozitivní nebo negativní, závisí na kombinaci profesních a sociálních dovedností imigrantů a členů přijímající společnosti a také na ochotě ekonomických subjektů změnit se tak, aby umožnily ubytování imigrantů. 

Někteří ekonomové se domnívají, že příliv osob s vysokým vzděláním bude pro ekonomiku přínosnější, neboť pravděpodobně změní rozdělení příjmů ve prospěch obyvatel, zatímco příliv osob bez vzdělání přinese opačné efekty. 

Pozitivní účinek migrace se projeví, pokud se kvalifikace migrantů a místních pracovníků bude lišit. V dlouhodobém kontextu máme k dispozici pozitivní a negativní model ekonomického a sociálního přizpůsobení migrantů. Pozitivní model lze pozorovat, když se migranti ze zemí s vyššími výdělky stěhují do zemí s nižšími výdělky. Tam se zapojují do procesu získávání dalších dovedností, které jsou v přijímající zemi nezbytné. Toto zapojení na začátku přináší nižší příjmy, které se časem zvyšují, ale konečný růst příjmů je klesající. Negativní model se naopak týká situace, kdy migranti přicházejí ze zemí s podobnou úrovní výdělků. V tomto modelu mají přistěhovalci zpočátku vyšší příjmy ve srovnání s pracovníky v přijímající zemi, ale poté jejich konečné příjmy klesají spolu s délkou pobytu. Někteří ekonomové se domnívají, že dlouhodobý efekt imigrace spočívá ve vyšší zaměstnanosti a hospodářském růstu (HDP). Tento přístup je však kritizován, protože ignoruje vedlejší účinky a zpětnou vazbu v ekonomice. Růst HDP, větší počet lidí s vysokou kvalifikací a silnou motivací nebo diferenciace společnosti mohou mít z dlouhodobého hlediska pozitivní i negativní vliv na úroveň produktivity. 

Měly by se evropské země zabývat účinky přílivu imigrantů? Abychom na tuto otázku odpověděli, zkoumáme potenciální ekonomické důsledky imigrace pro evropské ekonomiky, přičemž rozlišujeme mezi obecnou migrací, ekonomickými migranty a uprchlíky. Pracovní migrace představuje pouze zlomek všech pohybů do Evropy, více jich přišlo jinými cestami, včetně rodinné, humanitární a volné migrace. Ale i když většina migrace není přímo vyvolána potřebou pracovních sil, přistěhovalci hrají významnou roli v nejdynamičtějších odvětvích ekonomiky. Noví přistěhovalci představovali 15 % vstupů do silně rostoucích profesí v Evropě (OECD, 2018). Patří mezi ně zejména profese ve zdravotnictví a profese STEM (věda, technologie, inženýrství a matematika). Rovněž v Evropě představovali přistěhovalci přibližně čtvrtinu vstupů do profesí s nejsilnějším poklesem (24 %), včetně řemeslníků a příbuzných profesí a obsluhy strojů a montérů.