5. Účinky volného obchodu

Existují argumenty, které podporují politiku volného obchodu, i argumenty, které podporují různé typy protekcionistických politik. Důkazy napříč zeměmi však naznačují, že otevřenější ekonomiky mají vyšší úroveň příjmů a také rychleji rostou. Otevřenost je tedy důležitá pro hospodářský růst jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém horizontu. V krátkodobém horizontu je čistý vývoz zdrojem poptávky. V dlouhodobém horizontu je obchod kanálem pro přenos znalostí a pro specializaci podle komparativních výhod, čímž zlepšuje alokaci zdrojů a podporuje vyšší hospodářský růst a blahobyt v čase.¹⁹

Jedním z hlavních cílů EU je zlepšit hospodářskou výkonnost Evropy. Toho lze dosáhnout zvýšením evropské konkurenceschopnosti i spolupráce v mezinárodním obchodě. Důkazy výsledků obchodní politiky EU lze pozorovat na evropském trhu práce, neboť mezinárodní obchod je důležitým motorem tvorby pracovních míst. Podle údajů Eurostatu: 

• Vývoz EU podporuje 36 milionů pracovních míst, což je o dvě třetiny více než v roce 2000. Téměř 14 milionů z těchto pracovníků jsou ženy. Každé sedmé pracovní místo v EU závisí na vývozu.
• Vývoz z EU podporuje významný podíl pracovních míst ve všech zemích EU.
• Vývoz vytváří příležitosti pro všechny, kvalifikované i nekvalifikované pracovníky.
• Tato pracovní místa jsou v průměru lépe placená.
• Díky jednotnému trhu EU se pětina pracovních míst podporovaných vývozem nachází v jiném členském státě, než je ten, který vyváží.²⁰

Někteří lidé se staví proti přínosům obchodu navzdory rozsáhlé literatuře, která dokládá souvislost mezi růstem a otevřeností obchodu.²¹ K tomu dochází, protože otevření každé ekonomiky vytváří jak vítěze, tak poražené. Například po rozšíření EU o východoevropské země zaznamenaly některé západoevropské země s vysokými mzdami nárůst nezaměstnanosti mezi pracovníky s nižší kvalifikací.²² “Polský instalatér” se dokonce stal ikonickým příkladem levné pracovní síly, která může přispět ke snížení sociální úrovně v Německu, nebo dokonce přijít a ukrást Francii pracovní místa.²³ Východoevropské země se zároveň obávaly, že se na jedné straně stanou pouhým prodloužením trhu západních ekonomik a na druhé straně budou vykoupeny bohatšími státy. V Polsku totiž v roce 2004 po vstupu do EU došlo k nárůstu inflace způsobenému vyšší poptávkou po spotřebním zboží ze západních zemí (tab. 6).

Jedním z hlavních argumentů proti volnému obchodu je, že zisky a bolesti z obchodu jsou nerovnoměrně rozděleny mezi občany a mezi odvětví. Například jedním z důvodů brexitu bylo špatné hodnocení obchodní politiky EU mezi britskými občany. EU chrání odvětví oděvů a dalšího zboží náročného na pracovní sílu, které se vyrábí v některých jižních a východních zemích EU. Británie prosazovala méně ochranářskou obchodní politiku ve prospěch spotřebitelů, ale byla přehlasována ostatními členy EU.²⁴  Pokud tedy nepanuje obecné přesvědčení, že zisky a bolesti obchodu jsou spravedlivě rozděleny, je obtížné udržet společenský konsenzus pro liberální obchodní politiku.²⁵ 

Tabulka 6. Index spotřebitelských cen a index cen potravin a nealkoholických nápojů v Polsku v letech 2003-2006

Zdroj: Statistický úřad Polska GUS, www.stat.gov.pl

Další problém nastává, pokud obchodní partneři nespolupracují férovým způsobem. V roce 2013 byla zahájena jednání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) mezi EU a USA, která skončila bez uzavření na konci roku 2016. Navzdory potenciálnímu přínosu pro miliony spotřebitelů v podobě usnadnění obchodních podmínek prostřednictvím odstranění technických a netarifních překážek a harmonizace legislativních předpisů a norem bylo TTIP dlouho napadáno lobbisty z nevládního sektoru. Přestože TTIP byla navrhovanou dohodou o volném obchodu snižující regulační překážky obchodu, byla jednání o TTIP kritizována především za to, že jdou daleko za rámec standardních obchodních ujednání. Navrhovaná dohoda TTIP vyvolala širokou veřejnou debatu o jejích možných dopadech na občany, spotřebitele a podniky, včetně rizika kontaminace geneticky modifikovanými organismy, vystavení toxickým chemikáliím a nižších amerických standardů pro konkrétní výrobky nebo nedostatečné transparentnosti týkající se jednání.²⁶  A konečně poté, co Spojené státy odstoupily od Pařížské dohody o změně klimatu a předchozí snahy ukázaly, že je obtížné vyjednat vzájemně přijatelné závazky v oblastech, které Unie označila za prioritní, byla jednání ze strany EU zrušena.²⁷