2. POČÁTKY FEMINISTICKÉ EKONOMIE A VÝZNAMNÉ MYŠLENKOVÉ VŮDKYNĚ
Počátky feministické ekonomie sahají do poloviny 19. století a určité obavy o postavení žen lze nalézt i v literatuře 17. a 18. století. Na významu však nabyla až v 90. letech 20. století, kdy byl poprvé použit termín “feministická ekonomie”.
Klíčovým materiálem považovaným za zakládající dokument feministické ekonomie byla kniha Marilyn Waring “If Women Counted” (1988). Tato kniha přinesla zásadní kritiku způsobu měření ekonomického růstu. Marylin Waring poukázala na to, že neplacená práce žen stejně jako hodnota přírody byly vynechány z proměnných uvažovaných při tvorbě ekonomické aktivity národů (systém národních účtů). Zjištění Marilyn Waring podnítila novou definici hrubého domácího produktu ze strany OSN.
Dalším důležitým mezníkem bylo založení Mezinárodní asociace pro feministickou ekonomii (IAFEE) v roce 1992, po němž následoval první svazek časopisu Feminist Economics v roce 1995.
K rozvoji feministické ekonomie přispěla řada vědkyň či “myšlenkových vůdkyň”, například dánská ekonomka Ester Boserup, americké ekonomky Marianne Ferber, Barbara Bergmann, Heidi Hartmann či Julie A. Nelson nebo indická rozvojová ekonomka Bina Agarwal. Seznam dalších jmen feministických ekonomek naleznete zde: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_feminist_economists. Níže ve stručnosti uvádíme klíčové teorie čtyř ekonomek, které významně přispěly k rozvoji feministické ekonomie. Další literaturu naleznete na uvedených hypertextových odkazech.
| Ester Boserup(1910-1999) | Ester se zabývala souvislostmi mezi genderem a ekonomickým rozvojem. Upozornila na nepoměrné rozdělení práce mezi muži a ženami. Její práce iniciovala diskusi o lepších příležitostech pro ženy, pokud jde o práci a vzdělání. Svým dílem Úloha ženy v ekonomickém rozvoji, které vyšlo v roce 1970, ovlivnila diskurz týkající se genderu a rozvojových postupů. |
| Marianne Feber(1923-2013) | Marianne Feber vydala několik knih, které se zabývaly tématy ženy a práce, konstrukce genderu a rodiny. Poukazovala na to, že je třeba upravit péči o děti a rodinné povinnosti nejen v rodině, ale také u zaměstnavatelů, aby podpořili nárůst počtu žen vstupujících do zaměstnání. Mezi její hlavní publikace patří např: Ženy a práce, placená a neplacená (1987) nebo Práce a rodina: Politiky pro měnící se pracovní sílu (1991). |
| Barbara Bergmann(1927-2015) | Barbara významně přispěla k feministické ekonomii. Tvrdila, že trhy práce nemají všudypřítomný diskriminační charakter. Kromě toho také kritizovala tradiční ekonomická paradigmata, která podle ní vycházela z nerealistických předpokladů. Její práce se týkaly mnoha témat, mimo jiné genderové problematiky, péče o děti, sociálního zabezpečení nebo chudoby. |
| Heidi Hartmann(1945) | Heidi Hartmannová je zakladatelkou Institutu pro výzkum ženské politiky (IWPR) se sídlem ve Washingtonu. Specializuje se na výzkum týkající se žen, ekonomiky a veřejné politiky. Heidi vyzývá ke spravedlivějšímu rozdělení domácí péče, aby se zlepšily pracovní příležitosti pro ženy. Poukázala také na to, že sociální zabezpečení poskytuje ženám jak výhody, tak nevýhody. Vzhledem k tomu, že ženy mají menší přístup k důchodům a úsporám, spoléhají se ve vyšším věku převážně na sociální zabezpečení, což je činí zranitelnějšími. |
Postupem času si feministická ekonomie vytvořila vlastní teoretickou základnu (koncepty, analytické rámce, metodologie) a také iniciativy pro její praktickou aplikaci, které se staly zdrojem politických rozhodnutí. Postupně se vyvinula v myšlenkovou školu jasně oponující neoklasické ekonomii.
Feministická ekonomie byla úzce propojena s politickými a sociálními hnutími. Feministické ekonomky se zasazovaly o volební právo žen, rovný přístup na trh práce, finanční nezávislost, účast v odborech, sexuální a fyzické sebeurčení a uznání neplacené práce. Politické požadavky6 feministických ekonomek zahrnují zkrácení pracovní doby a základní příjem nebo radikálnější koncepty, jako je perspektiva “čtyři v jednom”, kterou vypracovala Frigga Haug a která požaduje rozdělení disponibilního času do čtyř rovnocenných sfér: mzda, reprodukční práce, dobrovolnictví a volný čas. Feministická ekonomie je také úzce propojena s ekologickými hnutími, která poukazují na vzájemnou souvislost mezi ekologickou krizí a krizí sociální reprodukce.
Feministická ekonomie není jednotnou školou ekonomického myšlení. Je velmi rozmanitá a zahrnuje mnoho různých perspektiv. V průběhu let se vyvinuly tři hlavní perspektivy:7
- Liberální feministická ekonomie
Tato perspektiva usiluje o rovný přístup na trh práce, který je považován za nástroj k dosažení rovnosti žen a mužů. Zaměřuje se na analýzu mzdových rozdílů, překážek rovného přístupu žen na trh práce a účinků politických a ekonomických nástrojů na ženy.
- Konstruktivistická feministická ekonomie
Konstruktivistická feministická ekonomie analyzuje otázku přisuzování genderových identit. Tyto identity mají vliv na ekonomická rozhodnutí, struktury a procesy. Pokud ženy vykonávají práce vnímané jako “ženské”, tato perspektiva se ptá, zda takové rozhodnutí reprodukuje či nereprodukuje stereotypy a genderové nerovnosti.
- Kritická feministická ekonomie
Tato perspektiva analyzuje vzájemnou závislost kapitalismu a genderových nerovností. Vychází z kritiky marxistické pracovní teorie hodnoty, která opomíjí neplacenou reprodukční práci vykonávanou ženami.
