Obchod byl vždy základem pro utváření hospodářských vztahů. Klíčová ekonomická teorie obchodu (Ricardiánský model absolutních a komparativních výhod) vysvětluje, že obchod nabízí zvýšení blahobytu a že země zapojené do mezinárodního obchodu mohou ze spolupráce výrazně profitovat. Podle této klasické obchodní teorie mohou země prostřednictvím obchodu dlouhodobě budovat své bohatství. Bohatství lze získat, pokud země vykazuje kladnou obchodní bilanci, tj. pokud je vývoz země větší než dovoz (země prodává více zboží a služeb cizincům, než od nich nakupuje). Moderní teorie obchodu se zaměřuje na zisky z obchodu dosažené díky specializaci výroby, nižším cenám a přístupu na trh. Rozhodujícím faktorem však je, že prostřednictvím inovací a přelévání znalostí umožňuje obchod zvyšovat produktivitu, která je základním zdrojem hospodářského růstu.
Rostoucí růst vývozu ve světě a stálé zvyšování podílu obchodu na světové ekonomice dokazují, že obchod nabývá stále většího významu. Růst mezinárodního obchodu byl stimulován neustálým snižováním obchodních bariér po druhé světové válce. Ricardiánský model mezinárodního obchodu zavádí princip komparativních výhod, který pomáhá pochopit důvody podporující mezinárodní obchod. Tento model například vysvětluje, jak mohou méně produktivní národy těžit z volného obchodu se svými produktivnějšími sousedy.4
Adam Smith ve své knize Bohatství národů (1776) uvedl, že skutečné bohatství země se skládá ze zboží a služeb, které mají její občané k dispozici. Smith vytvořil teorii absolutní výhody, podle níž mohou různé země vyrábět některé zboží efektivněji než jiné, a proto lze globální efektivitu zvýšit prostřednictvím volného obchodu. Smith se domníval, že pokud by obchod nebyl omezen, každá země by se specializovala na ty výrobky, které by pro ni znamenaly konkurenční výhodu, a to buď přirozenou, nebo získanou. Země by pak mohla využít přebytek své specializované výroby k nákupu většího množství dováženého zboží, než by jinak mohla vyrobit.5 V roce 1817 David Ricardo rozšířil teorii absolutních výhod Adama Smithe a vytvořil teorii komparativních výhod. Zdůvodnil, že z obchodu může stále plynout globální efektivita, pokud se země specializuje na ty výrobky, které může vyrábět efektivněji než jiné výrobky bez ohledu na absolutní výhodu.
Ricardiánský model obchodu byl skutečným průlomem. Do té doby byly světové zdroje považovány za omezené a statické. Výsledkem bylo, že ekonomického zisku jedné země bylo dosaženo na úkor jiné. Tato situace se nazývá hra s nulovým součtem. David Ricardo však dokázal, že mezinárodní obchod je hrou s kladným součtem (win-win situace). Každá země může vyvážet zboží, v němž má největší relativní produktivitu, a výměnou za to dostávat zboží, jehož výroba je na domácím trhu dražší. Kromě toho může vývoz určitého odvětví zvýšit jeho produktivitu v důsledku učení se praxí, úspor z rozsahu nebo jiných faktorů.6 Komparativní výhoda se tedy stává dynamickou a může se vyvíjet v důsledku hospodářského rozvoje země. To znamená, že relativní výhody zemí se v průběhu času mění v důsledku přelévání znalostí, transferů technologií nebo akumulace výrobních faktorů.
Od té doby se objevily další obchodní teorie, ale teorie komparativních výhod je stále platná jako jednoduché vysvětlení výkonnosti země v mezinárodním obchodě.7 Nová teorie obchodu zahrnula do teorie obchodu předpoklady o úsporách z rozsahu, diferenciaci výrobků a nedokonalé konkurenci. Stručně řečeno, rostoucí výnosy plynoucí z velkovýroby obchodovatelného zboží usnadňují jeho prodej do zahraničí za konkurenční ceny.8 Gravitační teorie přidává také prostorový kontext, v němž geografická poloha ovlivňuje objem obchodu a faktor vzdálenosti obchod omezuje. Nicméně to, kolik země získají, závisí především na povaze komparativní výhody, která souvisí s produktivitou na úrovni odvětví. Země vyrábějí a vyvážejí širokou škálu zboží, které se značně liší svými vlastnostmi a kvalitou. Proto pokud je některá země úspěšná a dosahuje vysoké exportní výkonnosti u některých z těchto statků, je to s největší pravděpodobností výsledek její komparativní výhody v jejich výrobě.
