Země globálního Jihu každoročně vydají 300 miliard dolarů na splátky dluhů. Dluhy způsobují chudobu postižených obyvatel a podkopávají ekonomická, sociální a kulturní práva. V tomto úvodu popíšeme, jak k dluhové krizi dochází, proč je dluh problémem spravedlnosti a co je třeba změnit, aby bylo dosaženo dluhové spravedlnosti.
Komu jsou peníze dluženy a kdo ovládá globální finance?
Země si půjčují peníze od jiných zemí (bilaterální půjčky), multilaterálních institucí (např. MMF, Světové banky, Africké rozvojové banky) a soukromých věřitelů (např. komerčních bank a fondů). Při stanovování pravidel a definic týkajících se dluhové problematiky dominují věřitelé, zejména mezinárodní finanční instituce (MFI), Světová banka a MMF.
- Světová banka
Cíl: ukončit extrémní chudobu a zvýšit sdílenou prosperitu.
Aktivity: poskytuje půjčky na konkrétní projekty s podmínkami nebo politické poradenství zemím globálního Jihu.
- MMF (Mezinárodní měnový fond)
Cíl: Vytvářet globální finanční stabilitu a udržitelný hospodářský růst.
Činnosti: Poskytuje půjčky zemím, které mají finanční potíže. Půjčky MMF jsou spojeny s přísnými podmínkami.
Moc a rozhodování ve Světové bance a MMF
Členy Světové banky je 189 zemí a členy MMF 190 zemí. Irsko je členem obou těchto institucí. V MMF i Světové bance je velikost hlasu každé země spojena s velikostí její ekonomiky a s tím, kolik peněz do této instituce platí. To znamená, že Světovou banku i MMF ovládají nejbohatší země světa. Země globálního Jihu, které si půjčují nejvíce, mají v rozhodování nejmenší slovo. Prezidentem Světové banky je vždy Američan a prezidentem MMF je vždy Evropan. Světová banka a MMF spolupracují. Vláda často musí souhlasit s politickými podmínkami MMF, aby mohla získat pomoc nebo půjčku od Světové banky, a naopak.
Dluh je otázkou spravedlnosti
Nelegitimní dluh zahrnuje půjčky, které
- zneužívají zranitelnosti nebo zbídačení dlužníka,
- jsou natolik neudržitelné, že jejich splácení narušuje lidská práva tím, že znemožňuje státu plnit závazky / naplňovat základní aspekty hospodářských, sociálních a kulturních práv,
- byly poskytnuty na zjevně zbytečné nebo předražené projekty,
- způsobily škodu lidem nebo životnímu prostředí.
Hanebný dluh popisuje půjčky
- poskytnuté despotické moci (tj. vládci nebo režimu, který má neomezenou moc nad ostatními lidmi a často ji využívá nespravedlivě a krutě) nebo autoritářskému režimu,
- poskytnuté věřitelem, který věděl (nebo měl vědět), že peníze nebudou použity ve prospěch lidí,
- používané proti zájmům obyvatelstva, například k financování vojenských režimů, které lidem upírají jejich základní práva.
Dopad zadlužení na komunity
Peníze na splácení dluhů jsou odváděny z životně důležitých služeb. V některých zemích tvoří splátky dluhu tak velkou část rozpočtu, že nezbývá dostatek peněz na přiměřené financování základních služeb. V roce 2019 vydávalo 64 zemí na splátky dluhu více než na zdravotnictví, 45 zemí vydávalo na splátky dluhu více než na sociální ochranu a 24 zemí vydávalo na splátky dluhu více než na veřejné vzdělávání.
Když se země ocitnou v hospodářské krizi nebo na její hranici, obracejí se na MMF s žádostí o půjčku. Půjčky MMF jsou spojeny s politickými a ekonomickými podmínkami. MMF tvrdí, že splněním těchto podmínek vláda zajistí stabilnější ekonomiku. Historie však ukázala, že když vlády splnily politické podmínky MMF, země se nestala finančně stabilnější. Politické podmínky půjček MMF byly špatné pro rovnost. Podmínky zahrnovaly: snížení veřejného rozpočtu snížením sociálních dávek včetně důchodů, zmrazení nebo snížení minimální mzdy, zvýšení cen základních výrobků prostřednictvím DPH a omezení práv odborů. Tyto “programy strukturálního přizpůsobení” zvyšují chudobu a nerovnost a podkopávají demokracii, protože důležité politické změny přicházejí od věřitele, nikoli od demokraticky zvolené vlády.
Stručná historie dluhových krizí
Mezi 40. a 60. lety 20. století se země globálního Jihu osamostatnily od koloniální nadvlády. Tyto nově nezávislé země měly slabé ekonomiky a potřebovaly si půjčit peníze. Bohaté země poskytovaly půjčky, často nezodpovědně.
V sedmdesátých letech 20. století se západní banky díky růstu cen ropy obohatily o finanční vklady a rozhodly se tyto peníze investovat do poskytování půjček zemím globálního Jihu. Koncem 70. let se úroky z těchto půjček zvýšily (v letech 1979-1982 se více než zdvojnásobily). Současně se snížila cena zboží (komodit), s nímž země globálního Jihu obchodují. To ztížilo splácení půjček.
V 80. letech 20. století znamenala celosvětová recese, že věřitelé z bohatých zemí chtěli dluhy získat zpět. Země globálního Jihu nebyly schopny tyto půjčky soukromým bankám splácet, a tak jim MMF a Světová banka poskytly další půjčky, což se rovnalo “půjčce od Petra, abychom zaplatili Pavlovi”. Tyto půjčky byly spojeny s přísnými podmínkami, zejména s nižšími výdaji na veřejné služby, jako je zdravotnictví a školství. Jednalo se o výše zmíněné “programy strukturálního přizpůsobení”. To mělo tak škodlivý dopad, že se 80. léta 20. století nazývají “ztraceným desetiletím rozvoje”.
V roce 2008, kdy došlo k celosvětovému finančnímu krachu, zasáhla dluhová krize i země globálního Severu.
Dluhová spravedlnost
Hnutí za dluhovou spravedlnost sahá až do 70. let 20. století, kdy lidé po celém světě protestovali proti dopadům politiky MMF na své země, mimo jiné v Argentině, Egyptě, Kostarice a Jihoafrické republice. V průběhu 80. a 90. let 20. století se mezinárodní hnutí požadující zrušení dluhů stále rozrůstalo. Koncem 90. let petice Jubilee 2000 shromáždila více než 24 milionů podpisů. Jubileum dluhu je situace, kdy země nebo velká organizace zruší dluh a vymaže jej z veřejného rejstříku. Dnes hnutí pokračuje v prosazování iniciativ za dluhovou spravedlnost, kam patří:
- Mechanismus řešení dluhů založený na OSN: nezávislý, mezinárodní, právně závazný mechanismus pro vyjednávání o odpisu nelegitimních a nesplatitelných dluhů.
- Dluhové audity: vládní audity i nezávislé občanské audity, které by zkoumaly podmínky, účel, skutečné využití a dopady těchto půjček.
- Zřízení mezinárodní pracovní skupiny pro řešení historických nelegitimních dluhů.
- Zrušení dluhů, které jsou nelegitimní nebo hanebné.
- Ukončit politiku, která vytváří další půjčky. Zejména využívat pro řízení nákladů na změnu klimatu granty, nikoli půjčky.
