6. Pokud existují dva oddělené peněžní cykly – jak se vládní výdaje dostávají do reálné ekonomiky?

Ve dvoustupňovém měnovém systému vzniká následující problém: vláda používá na vládní výdaje pouze peníze centrální banky. Vládní výdaje však mají být zasílány domácnostem a podnikům, které nemají účet u centrální banky, a proto nemohou přijímat peníze centrální banky. Mají pouze účty u komerčních bank, tj. mohou přijímat pouze peníze z vkladů. Jak se tedy vládní výdaje dostanou na účty soukromých bank ve dvoustupňovém měnovém systému? Úkolem banky je tento problém vyřešit tím, že peníze centrální banky převede takříkajíc na depozitní peníze. Když chce vláda převést paní Žofii její důchod, pošle peníze centrální banky na centrální účet banky paní Žofii. Banka si pak sama ponechá peníze centrální banky na straně aktiv své rozvahy a na oplátku vytvoří stejnou částku depozitních peněz tím, že je připíše na účet paní Žofie, což pro banku opět znamená rozšíření rozvahy, které nemění vlastní kapitál. Tato nutnost převádět jeden druh peněz na druhý však vede ke dvojí tvorbě peněz: Nejprve se v důsledku vládních výdajů zvýší peněžní zásoba centrální banky a poté se v důsledku převodu zvýší množství depozitních peněz. Když lidé platí daně, dochází k témuž v opačném gardu. Banka vymaže peníze z bankovního účtu dané osoby a místo toho převede odpovídající množství peněz centrální banky státu. V tomto případě se bilance banky zkracuje a oba druhy peněz zanikají, když se vracejí zpět emitentovi. 

Tímto převodem uprostřed překonávají vládní výdaje a daně hranice dvou oddělených peněžních cyklů. Naproti tomu depozitní peníze vytvořené bankami zůstávají v cyklu depozitních peněz a peníze vytvořené centrální bankou pro finanční systém zůstávají v cyklu peněz centrální banky (viz graf). Tato problematika peněžního cyklu se zdá být dosti technická, ale umožňuje nám pochopit, proč mají různé způsoby tvorby peněz tak rozdílné účinky. Kromě toho je také velmi důležitá pro pochopení státních dluhopisů, jak uvidíme dále.