Fiat peníze nejsou garantovány a omezeny žádnou jinou hodnotou, například zlatem nebo stříbrem. Protože nejsou vázány na drahé kovy, mohou být teoreticky vyráběny neomezeně dlouho. Čisté oficiální fiat peníze máme od roku 1971, kdy USA zrušily poslední nepřímý pozůstatek zlatého standardu. Do té doby americká centrální banka, Federální rezervní systém neboli “Fed”, stále slibovala jednu unci zlata za každých 35 dolarů. Tato záruka však platila pouze pro zahraniční centrální banky, které patřily do brettonwoodského měnového systému – a to jen do doby, než evropské centrální banky pohrozily, že všechny své dolary vymění za zlato. Když se tak stalo, USA jednoduše stáhly krytí zlatem za zahraniční dolary, místo aby riskovaly ztrátu svých zlatých rezerv. I bez zlata si měny zachovaly svou hodnotu. V tu chvíli bylo zřejmé, že to nebyl zlatý standard, který zajišťoval fungování měnového systému.
Podle MMT-analýzy je hodnota měny stanovena a udržována zdaněním. Stát zdaňuje své obyvatelstvo a k placení přijímá pouze svou vlastní měnu. Lidé tedy budou přijímat měnu i od sebe navzájem, protože vědí, že sami najdou další, kteří budou peníze přijímat k placení, protože je všichni potřebují k placení daní. Zdanění navíc zajišťuje, že se do státu vrátí dostatek peněz, aby stát mohl každý rok vydávat nové peníze, aniž by časem vznikla inflace. Pokud by se však riziko inflace objevilo, stát by mohl jednoduše zvýšit daně, aby si peníze vzal, a tím snížit poptávku domácností a firem.
Velkou výhodou fiat peněz je, že stát má vždy peníze na plnění svých úkolů. Vždy může zaplatit lidi, kteří pracují jako učitelé nebo soudci, a nakoupit potřebný materiál na stavbu škol a soudů. Stát může svou vlastní měnou platit za veškeré dostupné zboží a práci ve své jurisdikci – v nejlepším případě ve prospěch široké veřejnosti. V demokracii vznikají fiat peníze v průběhu demokratických procesů, kdy vláda a parlament rozhodují o rozpočtovém zákonu za účelem realizace politických a sociálních cílů. Takto umožněné výdaje končí na účtech domácností a podniků, které jsou jejich příjemci.
Pojem fiat money má původ v latinském slově “fiat”, které znamená “nechť se stane”. Stejně jako Bůh na začátku Bible říká: “Budiž světlo”, stát říká: “Budiž peníze”. A budou. I když se neomezené fiat peníze mohou na první pohled zdát bláznivé a nesolidní, účinně zvyšují stabilitu a nezávislost státu. Nejenže stát má vždy k dispozici peníze potřebné k plnění svých úkolů. Navíc nedává sliby, které by v případě nouze nemohl nebo nechtěl dodržet, jak tomu často bylo v dobách zlatého standardu. Stát nezaručuje nic víc než to, že bude vždy přijímat svou měnu pro placení daní. A také tak činí. A co víc, pokud stát vydá státní dluhopisy, pak se zavazuje, že je po splatnosti vrátí ve své měně. Protože může prostřednictvím své centrální banky vyrábět měnu neomezeně, je vrácení vždy možné. Díky fiat penězům může státní centrální banka také poskytovat bankám neomezené záruky. V době bankovní krize většinou stačí bankám půjčit velké množství bezhotovostních peněz centrální banky. V nejhorším případě, kdyby stát čelil velkému nájezdu na banky, by prostě musel tisknout bankovky, dokud by se všichni opět neuklidnili.
Podle našeho účetního systému jsou všechny peníze vždy evidovány se stejně vysokým dluhem, a to platí i pro tvorbu státních peněz. To nás však nesmí mást. Dluh ve vlastní měně není jako běžný dluh. Je to dluh peněžního monopolisty, který lze vždy splatit. Je to registrace státní peněžní produkce, protože v našem účetním systému jsou všechny peníze vždy evidovány se stejně vysokým dluhem. A k vládnímu dluhu existuje protějšek v podobě aktiv: díky vládnímu dluhu mohou mít ostatní (sub)sektory, jako jsou domácnosti, čisté úspory.
