Přehled

STRUČNÉ SHRNUTÍ

Co je feministická ekonomie? Jaké jsou její počátky? Jak může feministická ekonomie zaplnit mezery v klasickém ekonomickém diskurzu? Jaké jsou hlavní principy feministické ekonomie? A jaké jsou hlavní ekonomické nerovnosti založené na pohlaví?

Odpovědi na tyto otázky jsou stručně nastíněny v tomto článku, který slouží jako úvod do tématu feministické ekonomie. Provede čtenáře počátky feministické ekonomie, objasní hlavní kritiky neoklasického paradigmatu, představí principy feministické ekonomie a poskytne globální data ilustrující ekonomické nerovnosti založené na pohlaví. Podrobnější rozbor tohoto tématu je k dispozici v plné verzi článku.

1. DEFINICE FEMINISTICKÉ EKONOMIE

Feministickou ekonomii lze považovat jak za školu ekonomického myšlení, tak za politickou akci. Existují různé definice pojmu “feministická ekonomie”. Níže uvedená nabízí komplexní vysvětlení: “Feministická ekonomie analyzuje vzájemný vztah mezi pohlavím a ekonomikou. Tím feministická ekonomie bere v úvahu i neplacenou, netržní zprostředkovanou část ekonomiky a společnosti a zkoumá hybné síly, které stojí za běžnými dichotomiemi, jako je ekonomicko-sociální, produktivní-reproduktivní, mužsko-ženské, placené-neplacené nebo veřejné-soukromé. Feministická ekonomie navíc analyzuje patriarchát a kapitalismus jako vzájemně propojené formy dominance. Na tomto pozadí vyvstávají otázky týkající se rozdělování a nakládání s majetkem, příjmy, mocí, znalostmi a vlastním tělem.”¹

2. POČÁTKY FEMINISTICKÉ EKONOMIE A VÝZNAMNÉ MYŠLENKOVÉ VŮDKYNĚ

Počátky feministické ekonomie sahají do poloviny 19. století, určité obavy o postavení žen lze nalézt i v literatuře 17. a 18. století. Na významu však nabyla v 90. letech 20. století, kdy byl poprvé použit termín “feministická ekonomie”. 

Klíčovým materiálem považovaným za zakládající dokument feministické ekonomie byla kniha Marilyn Waring “If Women Counted” (1988). Tato kniha přinesla zásadní kritiku způsobu měření ekonomického růstu. Marylin Waring poukázala na to, že neplacená práce žen stejně jako hodnota přírody byly vynechány z proměnných uvažovaných při tvorbě ekonomické aktivity národů (systém národních účtů). Zjištění Marilyn Waring podnítila novou definici hrubého domácího produktu ze strany OSN. 

Dalším důležitým mezníkem bylo založení Mezinárodní asociace pro feministickou ekonomii (IAFEE) v roce 1992, po němž následoval první svazek časopisu Feminist Economics v roce 1995. 

K rozvoji feministické ekonomie přispěla řada vědkyň či “myšlenkových vůdkyň”, například dánská ekonomka Ester Boserup, americké ekonomky Marianne Ferber, Barbara Bergmann, Heidi Hartmann či Julie A. Nelson nebo indická rozvojová ekonomka Bina Agarwal. Seznam dalších jmen feministických ekonomek naleznete zde: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_feminist_economists. 

Postupem času si feministická ekonomie vytvořila vlastní teoretickou základnu (koncepty, analytické rámce, metodologie) i iniciativy pro její praktické uplatnění, které se staly zdrojem politických rozhodnutí. Postupně se vyvinula v myšlenkovou školu jasně oponující neoklasické ekonomii.

Feministická ekonomie byla také úzce propojena s politickými a sociálními hnutími. Nejedná se o samostatnou školu ekonomického myšlení. Je velmi rozmanitá a zahrnuje mnoho různých perspektiv. V průběhu let se vyvinuly tři hlavní perspektivy: liberální feministická ekonomie, konstruktivistická feministická ekonomie a kritická feministická ekonomie.

3. KRITIKA: NEOKLASICKÉ VS. FEMINISTICKÉ PARADIGMA

Feministická ekonomie kritizuje neoklasické paradigma a jeho politické koreláty. Neoklasické paradigma je považováno za hlavní proud a je zakořeněno v komplexních a technických diskurzech a metodologiích. Převládá v akademických i politických institucích. Na druhé straně feministické paradigma postrádá integrovanou teoretickou základnu a společné platformy pro diskusi a šíření alternativních názorů. 

Neoklasické paradigma operuje s univerzální postavou zvanou “homo economicus“, která je považována za aktivního činitele na trhu práce, který je soběstačný, sobecký a racionální. Homo economicus je nezávislý na společenském vlivu a má jasně definované preference. Pohybuje se na ideálním trhu založeném na vlastním zájmu, kde jediným komunikačním prostředkem jsou ceny. Homo economicus má neomezená přání a omezené zdroje a je schopen optimalizovat svá rozhodnutí.

Naproti tomu feministické paradigma vnímá lidi jako vztahové lidské bytosti, které jsou definovány mnoha proměnnými (např. pohlavím, věkem, rasou, sociální třídou, náboženstvím, přesvědčením, hodnotami, migračním statusem, rodinným stavem atd.) Jsou ovlivňováni společností, v níž žijí. Rozhodování lidí je ovlivněno mnoha faktory a mají různé možnosti vyplývající z nerovného postavení.

Další rozdíly mezi neoklasickým a feministickým paradigmatem jsou rozebrány v delší verzi článku.

4. PRINCIPY FEMINISTICKÉ EKONOMIE

Poukážeme-li na klíčové rozdíly mezi neoklasickým a feministickým paradigmatem, můžeme pozorovat podstatné odlišnosti a také mnoho aspektů, které byly v ekonomických teoriích tradičně opomíjeny. V roce 1998 navrhli Geoff Schneider a Jena Shackelford² 10 principů feministické ekonomie jako protipól k tehdy široce proklamovaným principům ekonomie, například principům Gregoryho Mankiwa. Mankiw, profesor ekonomie na Harvardu, přinesl přehled deseti ekonomických principů ve své knize Principles of Economics³. Konfrontací těchto principů přinesly Schneider a Shackelford feministickou alternativu, která zpochybnila všeobecně přijímané principy. Kompletní seznam principů je uveden v dlouhé verzi článku.

5. EKONOMICKÉ NEROVNOSTI NA ZÁKLADĚ POHLAVÍ V DATECH

Mnoho výzkumných studií diskutuje a upozorňuje na důležitá témata, která poukazují na ekonomické nerovnosti založené na pohlaví. Kritika tradiční ekonomie, kterou přinesly feministické ekonomky, ukázala, že mnoho témat bylo v ekonomickém diskurzu opomíjeno a nebylo dostatečně zohledňováno, např. ekonomika péče, neplacená práce, rozdíly v odměňování žen a mužů, vyjednávání v domácnosti, skleněný strop atd. Nerovnosti spojené se všemi těmito tématy mají genderový charakter. Proto je důležité pochopit, jaké jsou důsledky vyplývající z nerovností založených na pohlaví. Ucelený přehled údajů ilustrujících hlavní nerovnosti přinášejí Esteban a Roser ve svém článku publikovaném v roce 2018.⁴

Podle Estebanova a Roserova výzkumu ukazují aktuální údaje následující výsledky:

1. Muži mají tendenci vydělávat více než ženy na celém světě. Rozdíly v odměňování žen a mužů se v posledních několika desetiletích ve většině zemí snížily.
2. Ženy jsou ve firmách často nedostatečně zastoupeny na vedoucích pozicích.
3. Ženy jsou často nadměrně zastoupeny na špatně placených pozicích.
4. Ženy méně často vlastní půdu a ovládají výrobní aktiva.
5. Ženy mají často omezenou kontrolu nad zdroji v domácnosti.
6. Systémy dědictví založené na rovnosti pohlaví nejsou přijaty ve všech zemích.
7. Celkově se genderové nerovnosti v posledním století výrazně zmenšují.

ZÁVĚR

Závěrem lze říci, že feministická ekonomie zahrnuje široké spektrum oblastí, které jsou předmětem výzkumu, a přispívá k ucelenějšímu chápání účasti mužů a žen na ekonomice. Feministická ekonomie vnesla do ekonomického výzkumu nové otázky a proměnné a představuje silný příspěvek k diverzifikaci ekonomického diskurzu. Hraje důležitou roli při přehodnocování způsobu, jakým chápeme ekonomii a hybné síly, které za ní stojí.